Dopis děkana akademické obci

středa 1. duben 2020, 15:05

V Olomouci dne 1. 4. 2020

Milé studentky, milí studenti,

vážené kolegyně, vážení kolegové,

jsou tomu již tři týdny, co se brány naší fakulty společně s celou univerzitou uzavřely v důsledku vyhlášení nouzového stavu a my se učíme fungovat v jakémsi provizoriu, které jsme si ještě nedávno sotva dokázali představit. V jedné vteřině jsme přišli nejen o „jistoty“ každodenního stereotypu, ale i kulturní akce, sportovní vyžití, možnost setkávání s našimi přáteli a spolupracovníky a v neposlední řadě také o tváře všech těch, které na ulicích potkáváme, protože jsou zahaleny rouškou.

Mnozí z Vás vložili svou energii do okamžité pomoci, šití roušek či jiné dobrovolnické činnosti, za což Vám náleží opravdu velký dík a obdiv. Rovněž děkuji všem pedagogům, kteří byli s kreativní odvahou a ve velmi krátkém čase schopni převést své přednášky a semináře do distanční formy, aby tak dostáli tomu, co se od nich očekává.

Všichni pravděpodobně denně sledujeme, jak se situace kolem pandemie Covid-19 vyvíjí, a ptáme se, kdy se naše životy zase vrátí do normálních kolejí. Zdá se však, že to nebude až tak brzy. Naše počáteční nasazení a odhodlání pomalu střídá rozčarování a vyčerpání z neznámého. Možná už nic nebude tak jako dřív. Možná by ale ani nemuselo.

Nepropadejme malomyslnosti, ba právě naopak. Využijme tuto nejistotu a zpomalení k hlubšímu osobnímu zamyšlení. Co je vlastně v našem životě důležité a bez čeho se v období krize dokážeme obejít? Co pod tíhou každodenních povinností upozaďujeme, protože to vnímáme jako něco samozřejmého? Věnujme se svým nejbližším, napišme dopis, který jsme již tak dlouho odkládali, povzbuďme po telefonu někoho, kdo se v těchto dnech cítí sám. Využijme tento čas k individuálnímu rozmýšlení o tom, kdo se skrývá pod rouškou naší tváře, kým jsme a kým bychom chtěli či dokonce mohli být. Vždyť schopnost vydržet sám se sebou je možná důležitější než leckterá jiná dovednost. Přemýšlejme také o tom, čím je pro nás samotné vzdělání, protože pokud jej vnímáme jako pouhou soukromou investici zlepšující naše postavení ve společnosti či na trhu práce, je to žalostně málo.

Procházíme jakousi zkouškou zralosti naší akademické obce. Na jedné straně stojí pedagogové se vším tím, co požadují od studentů, na druhé pak samotní studenti, kteří mají legitimní očekávání od vyučujících. Učme se být k sobě navzájem velkorysí a hledejme zdravou rovnováhu mezi našimi rolemi, vždyť jedna bez druhé sotva může fungovat.

Současnou situaci vnímám i jako naši velkou šanci s pokorou ukazovat společnosti, kde je ona hranice mezi strachem prospěšným, který nás má vést k solidaritě s ostatními (zejména starými a nemocnými), a strachem ochromujícím, který nás jen paralyzuje a nikomu nepřináší nic dobrého.
Nadcházející dny a týdny zcela určitě přinesou nové výzvy, které budou v zájmu fungování jednotlivých kateder a fakulty jako celku vyžadovat improvizaci, kompromisy i osobní ústupky. Prosím Vás všechny o pochopení, nasazení a ochotu hledat řešení.

Zachovávejme klid, protože spolu to zvládneme.

Za celé vedení fakulty
Zdeněk Pechal
děkan

Zpět