EMMA OCELÍKOVÁ
Absolventka Ekonomicko-manažerských studií a Managementu v kreativních odvětvích
Emma Ocelíková je už nyní čerstvou absolventkou FF UP, ale ještě jako studentka, která měla dobrodružství přímo v krvi, si jednoho dne řekla, že by ráda vyzkoušela studium třeba v Bhútánu. A slovo se stalo skutečností - vyjela tam na podzim AR 2025/26 a v Bhútánském království strávila více než 4 měsíce. Z pobytu se vrátila s kupou zážitků a fotografií, o které by s Vámi chtěla podělit prostřednictvím výstavy, kterou můžete shlédnout od 21. září do do konce listopadu v suterénu na Křížkovského 10 (v chodbě u knihovny KBH). Přijďte se podívat, jste srdečně zváni.
Emma Ocelíková a Zahraniční oddělení Filozofické fakulty UP
BHÚTÁN: Tradice, klid a komunita
Studijní výjezd na Royal University of Bhutan, ZS 2025/2026
Bhútánské království, země na jihu střední Asie, obklopená majestátním Himálajem, je nejen jednou z nejzelenějších oblastí na světě, ale i zemí s výjimečnou filozofií „hrubého národního štěstí“ (GNH - Gross National Happiness). Prosperita země se zde měří spíše úrovní štěstí jejích obyvatel než ekonomickým růstem. A to je ve tvářích usměvavých Bhútánců rozhodně vidět.
Na podzim roku 2025 jsem měla možnost jako studentka absolvovat zimní semestr v Bhútánu. Nestudovala jsem však v žádném velkém městě, ale v malém městečku Deothang skoro až na hranicích s Indií. Spolužáci i vyučující mě přijali s otevřenou náručí a za pár dní mě považovali jako jednu z nich. Každý den jsem díky nim poznávala místní zvyky, budhistické rituály nebo základní fráze jazyka dzongkha. Neustále jsem si musela připomínat, abych sama sebe zklidnila - svou chůzi, dech i mysl, protože v Bhútánu se nikam nespěchá.
Překvapilo mě, jak moc se studentský život v tak odlišné zemi, podobá tomu našemu. Až na pálivé jídlo od snídaně po večeři, nošení tradičního oblečení na vyučování - gho (pro muže) a kira (pro ženy) nebo pravidelné modlitby, se studenti chovají stejně jako my na UPOL. Setkávají se na kolejích, kde sledují seriály, chodí do města na pivo nebo whisky, pořádají karaoke večery a kluci se občas snaží proklouznout na koleje za holkami (případně naopak :).
Vážím si každého momentu, který jsem v Bhútánu strávila. Účastnila jsem se univerzitních sportovních utkání, navštívila budhistické chrámy a jiné památky a zažila život ve městě i na vesnici. Ale především jsem získala mnoho přátelství na celý život a vytvořila si hluboký vztah k Zemi hřmícího draka – k Bhútánu.
-----------------------------------------------------
English version
EMMA OCELÍKOVÁ
Emma Ocelíková is now a recent graduate of the Faculty of Arts at Palacký University, but whilst she was still a student – with adventure running through her veins – she decided one day that she would like to try studying in Bhutan, for example. And her dream became a reality – she set off there in the autumn of the 2025/26 academic year and spent more than four months in the Kingdom of Bhutan. She returned from her stay with a wealth of experiences and photographs, which she would like to share with you through an exhibition that you can view from 21 September until the end of November in the basement at Křížkovského 10 (in the corridor by the KBH library). Do come and have a look – you are warmly invited.
Emma Ocelíková and the International Office of the Faculty of Arts, Palacký University
BHUTAN: Tradition, Peace and Community
Study Stay at Royal University of Bhutan, WS 2025/2026
The Kingdom of Bhutan, a country in the southern part of Central Asia surrounded by the majestic Himalayas, is not only one of the greenest places in the world, but also a country with the unique philosophy of Gross National Happiness (GNH). The prosperity of the country is measured more by the happiness of its people than by economic growth. And this can clearly be seen in the smiling faces of the Bhutanese people.
In the autumn of 2025, I had the opportunity to spend the winter semester in Bhutan as a student. However, I did not study in a large city, but in the small town of Deothang, close to the Indian border. My classmates and teachers welcomed me with open arms, and after only a few days, they considered me one of them. Thanks to them, every day I was learning about local customs, Buddhist rituals, and basic phrases in the Dzongkha language. I constantly had to remind myself to slow down — my walking, my breathing, and my mind — because in Bhutan, no one is in a hurry
I was surprised by how similar student life in such a different country is to our own. Apart from spicy food from breakfast to dinner, wearing traditional clothing to classes — gho (for men) and kira (for women) or regular prayers, students behave just like us at UPOL. They meet in the dormitories to watch series, go into town for a beer or whisky, organize karaoke evenings, and boys sometimes try to sneak into the girls’ dormitory (or the other way around :) ).
I value every moment I spent in Bhutan. I attended university sports events, visited Buddhist temples and other landmarks, and experienced life both in the town and in the villages. But above all, I built many lifelong friendships and developed a deep connection to the Land of the Thunder Dragon – Bhutan.