Germanisté představili novou publikaci v Olomouci i ve Vídni

Zleva: Helmut Glück, Ludvík Václavek, Veronika Opletalová a Karsten Rinas
Foto: archiv katedry germanistiky
pondělí 5. červen 2017, 10:15

Mluva českých služebných a řemeslníků, kteří se od počátku 19. století ve stále větším počtu usazovali ve Vídni, zanechala stopy v rakouské němčině. Jejich lámaná němčina obohatila německou slovní zásobu i o výrazy, které mluvčí samotné a jejich jazykový projev označují: Když „Böhmak“ (též „Bémak“ – ‚Čechák‘) mluví německy s českým přízvukem, říká se tomu „Böhmakeln“.

Projevy lámané němčiny českých mluvčích od konce 18. století do poloviny 20. století zkoumali olomoučtí a bamberští germanisté v rámci výzkumného projektu „Deutschlernen ‚von unten‘: Das Böhmakeln“, který probíhal v letech 2013-2015. A jelikož autentických záznamů této převážně ústně tradované jazykové variety je poskrovnu, analyzovali především literární prameny (prózu, dramata, sbírky anekdoty), dále písňové a operetní nahrávky i záznamy filmů, v nichž herci a zpěváci tuto mluvu napodobují a nezřídka parodují. Výsledkem je obsáhlá monografie „Deutschlernen  ‚von unten‘: Böhmakeln und Kuchldeutsch“, která vyšla začátkem roku 2017 v německém nakladatelství Harrassowitz. Autorsky se na ní podíleli Helmut Glück a Bettina Morcinek z Univerzity Otty Friedricha v Bamberku a Karsten Rinas s Veronikou Opletalovou z Katedry germanistiky na FF UP. Z dalších členů olomouckého týmu, kteří se podíleli na rešerších a přispěli radami ke koncepci publikace, je třeba zmínit zejména Marii Krappmann, Viktora Ticháka a Lenku Petrovou.

Kniha obsahuje vedle lingvistických analýz též komentovaný soubor literárních textů a transkripty zvukových záznamů, které se nacházejí na přiloženém CD. Literární soubor obsahující pregnantní úryvky postihuje nejrůznější žánry rakouské, německé i české literatury. Jistě nikoho nepřekvapí, že lámaná němčina byla nejvýrazněji zastoupena v dobových humoristických textech. V 60. letech 19. století se například ve vídeňském satirickém týdeníku Figaro objevuje fingovaná korespondence mezi bývalým mexickým dvorním cukrářem Františkem („mexikanischer Ex-Hofzuckerbäcker“) a jeho přítelem Václavem z Mladé Boleslavi. František, který již cukrářskou živnost neprovozuje, jezdí po světě a o svých cestách podrobně referuje příteli z mládí v sérii dopisů, které jsou natolik protkány chybami, slovními hříčkami („Jednograf“ místo „Ethnograph“) a českými vsuvkami („Ješič Kristepane!“), že musely být i pro tehdejšího rakouského čtenáře místy stěží srozumitelné (proto monografie přináší vedle původní verze i překlad do spisovné němčiny). Při luštění krkolomných obratů se člověk ani nestihne pozastavit nad tím, proč si mladoboleslavští rodáci František a Václav píšou německy, když jim to tak zoufale nejde. V podobném duchu se nesou zprávy Vency od pana obrlajtnanta („Der Wenzl des Herrn Oberlieutenant“), otištěné ve Figaru o pár let později. Venca v nich komentuje události francouzsko-pruské války z let 1870-1871 a prezentuje se jako konzervativní Rakušan. Vsuvky jako „Pane Obeleitnant“ a zkomolený vojenský žargon mohou připomínat mluvu Švejka, jehož postava vznikla o pár desítek let později. Ostatně samotný Švejk je pro řadu Němců i Rakušanů dodnes symbolem čecho-němčiny. To se českému čtenáři nemusí jevit jako samozřejmost, neb v českém originále Švejk souvisleji německy nemluví, naopak je pro jeho mluvu charakteristické vynalézavé začleňování rakouského armádního žargonu do češtiny („maršbaťák“). Při podrobném prostudování románu ovšem na jednu pěknou „bémaklovací scénu“ narazíme. K obrazu Švejka jako symbolu lámané němčiny přispěl zejména první překlad do němčiny z roku 1926 a filmová zpracování. Monografie se snaží zprostředkovat obě polohy: rozebírá pasáž z českého originálu, v níž Švejk lámanou němčinou promlouvá, dále srovnává různé překlady románu do němčiny. Přiložené CD pak nabízí ke srovnání úvodní pasáž románu ze tří nahrávek četby (v podání herců Franze Kutschery, Waltera Tauba a Helmuta Qualtingera) i úryvky z různých filmových verzí, v nichž Švejka představuje například Fritz Muliar.

Slavnostní představení knihy proběhlo v Olomouci v pátek 26. května 2017. Akce, kterou spolupořádalo Rakouské centrum při katedře germanistiky FF UP, se konala ve vile Primavesi (viz fotografie). Zúčastnili se jí tři ze čtyř autorů, prof. Glück z Bamberku a doc. Rinas s dr. Opletalovou z Olomouce. Na programu bylo mimo jiné slavnostní předání publikace doyenovi olomoucké germanistiky, prof. Ludvíku Václavkovi, jemuž je kniha věnována.

Ačkoli se publikace nezaměřuje pouze na čecho-němčinu v rakouském prostředí, hrají texty rakouské provenience zásadní roli. Proto se autoři rozhodli, že kniha by měla být představena i ve Vídni. Předvojem slavnostního představení byla přednáška Veroniky Opletalové na Vídeňské Univerzitě dne 12. 5. 2017, během níž seznámila publikum z řad germanistů a slavistů s funkcemi lámané němčiny v německé a české literatuře. Oficiální křest knihy spojený se čtením úryvků proběhl 29. 5. v prostorách Rakouské literární společnosti (Österreichische Gesellschaft für Literatur). Helmut Glück promluvil o přípravě a struktuře publikace, prof. Hilde Haider-Pregler, která působila jako konzultantka projektu, promluvila o lámané němčině na divadelních prknech a vzpomněla na mluvu svého českého pradědečka. Herec a spisovatel Miguel Henz-Kestranek, který má jako jeden z mála ještě v repertoáru „dramatickou četbu s různými akcenty“, přečetl úryvky z humoristické prózy i makarónské verše.

Spolupráce olomouckých germanistů s bamberskými kolegy probíhá již přes patnáct let. Předchozím úspěšně završeným vědeckým projektem byl výzkum historických učebnic němčiny v Čechách a na Moravě od 15. do počátku 20. století, na němž s prof. Glückem spolupracovali dr. Vladimír Spáčil a prof. Libuše Spáčilová. Výsledkem projektu je komentovaná bibliografie, která vyšla v roce 2002 ve vydavatelství De Gruyter. Helmut Glück se podílel též na projektu Centra pro výzkum německé moravské literatury „Obraz Čechů v německé literatuře z Moravy a Čech“, jehož výsledky byly inspirativní i pro nejnovější výzkum lámané němčiny a literárního obrazu jejích mluvčích. V roce 2011 obdržel prof. Glück, který se významně zasadil o rozvoj germanistiky a obohatil akademické disciplíny o obor „dějiny německého jazyka jako cizího jazyka“, čestný doktorát Univerzity Palackého, současně převzal pamětní medaili UP. Více ZDE.

Mgr. Veronika Opletalová, Ph.D., Katedra germanistiky FF UP