Základní informace

Na základě vysokoškolského zákona byly v roce 1950 ustaveny jako základní organizační jednotky pro vědeckou a pedagogickou práci katedry. Na Filozofické fakultě UP v Olomouci bylo zřízeno osm kateder: Katedra marxismu-leninismu (interfakultní, s přidruženým Ústavem společenských nauk a Ústavem pro plánování, zrušena v roce 1969, následně založen Ústav marxismu-leninismu s celouniverzitní působností), Katedra dějin filozofie (s filozofickým a psychologickým ústavem), Katedra historie (interfakultní, začleněn do ní byl Ústav historický, Ústav pro prehistorii a protohistorii, Ústav pomocných věd historických a z pedagogické fakulty Ústav pro historickou vlastivědu), Katedra věd o umění (s ústavy estetickým, dějin umění, klasické archeologie, a interfakultním Ústavem hudební vědy a výchovy), Katedra českého jazyka a literatury, Katedra slavistiky (s mezifakultním Ústavem pro slovanskou filologii), Katedra západoevropské filologie (s ústavy pro románskou, anglickou a germánskou filologii), Katedra ostatní filologie a pomocných věd filologických (s ústavy pro klasickou filologii, obecný jazykozpyt a fonetickou laboratoří).

Katedra zeměpisu byla v souvislosti s výše uvedenou reorganizací přeřazena k pedagogické fakultě. Katedra slovanské filologie (slavistiky) se v roce 1966 rozdělila na Katedru rusistiky a Katedru slavistiky. Ke Katedře českého jazyka a literatury se v roce 1972 připojila slavistika a došlo k přejmenování na Katedru bohemistiky a slavistiky. V roce 1995 byla obnovena samostatná Katedra slavistiky, jejímž základem se stala dosavadní Katedra rusistiky, zajišťující studium rusistiky, polonistiky a později i ukrajinistiky.

Katedra západoevropské filologie byla od roku 1953 rozdělena na Katedru románské filologie a Katedru anglické a germánské filologie. Komunistický režim nepřál výraznějšímu rozvoji západoevropských filologií. Nové období pro tyto filologie nastalo od roku 1990. Na katedru romanistiky se k francouzštině vrátily jako studijní obory filologie španělská, portugalská, italská a do vzniku samostatné katedry v roce 1992 i latinská filologie. Z Katedry romanistiky byl do osamostatnění řízen kabinet Dálného východu, zajišťující studium filologie čínské a japonské. V roce 1990 vznikly rozdělením samostatná Katedra anglistiky a amerikanistiky a Katedra germanistiky. Při Katedře germanistiky se v 90. letech začala velmi úspěšně rozvíjet nederlandistika jako samostatný studijní obor.

Na počátku 90. let se začalo vytvářet nové politologické pracoviště a studium oboru politologie, které našlo těžiště v zaměření na evropská studia, což se promítlo do názvu Katedry politologie a evropských studií. Ve druhé polovině 90. let zde začal působit Kabinet aplikované ekonomie.

Při vzniku Vysoké školy pedagogické v roce 1953 přešla na její fakultu společenských věd Katedra výtvarné a hudební výchovy, rozdělená od roku 1956 na katedry výtvarné výchovy (od roku 1965 název výtvarné teorie a výchovy) a hudební vědy a výchovy. Tyto katedry přešly organizační změnou v roce 1980 k pedagogické fakultě, čímž byly dále omezeny studijní možnosti na fakultě filozofické. V roce 1990 bylo obnoveno uměnovědné pracoviště jako Katedra věd o umění, rozdělená v roce 1992 na Katedru dějin umění, Katedru muzikologie a Katedru teorie a dějin dramatických umění. Základem posledně uvedené katedry se stal Kabinet pro divadlo a film etablovaný od roku 1969 na Katedře českého jazyka a literatury.

Dále byla k fakultě v roce 1958 přičleněna Katedra pedagogiky (v roce 1978 byla ještě ustavena samostatná Katedra vysokoškolské pedagogiky) a Katedra psychologie. Postupně zanikly Katedra dějin filozofie (přechodně otevřena jako Katedra filozofie v letech 1965–1970), Katedra věd o umění (1956) a Katedra klasické filologie a pomocných věd filologických (1961). Pro výuku studentů všech fakult cizím jazykům byla nově vytvořena Katedra neslovanských jazyků (od září 1957), pozdější Katedra aplikované lingvistiky. V roce 1962 byla vytvořena Katedra tělesné výchovy.

V roce 1971 byla zřízena Katedra aplikované sociologie, v roce 1977 pak Katedra výchovy a vzdělávání dospělých a Katedra teorie kultury. Tyto katedry byly nejvíce postiženy politickou indoktrinací v období komunistického režimu a v roce 1990 spolu s katedrami pedagogiky zrušeny. Od roku 1990 se o rehabilitaci daných oborů snaží Katedra sociologie a andragogiky. Při této katedře se v průběhu devadesátých let začala úspěšně rozvíjet teorie i praktická aplikace celoživotního vzdělávání. Své počátky měl na této katedře i obor žurnalistiky, od roku 1995 samostatná katedra. Rokem 1992 se datuje vznik Střediska distančního vzdělávání jako metodicko-organizačního pracoviště zaměřeného na distanční vzdělávání a na tvorbu a realizaci fakultních programů dalšího vzdělávání dospělých.

V první polovině 60. let byla zřízena vědecká a dokumentační pracoviště: Kabinet regionálních dějin (1963) při Katedře historie, programově navazující na dřívější činnost Ústavu pro historickou vlastivědu, a Kabinet Bedřicha Václavka (1964). V roce 1971 vzniklo Středisko pro výzkum uměleckohistorických památek, nejdřívě při Katedře výtvarné teorie a výchovy, od roku 1980 při Katedře historie.

Filozofická fakulta byla snad nejvíce vystavena ideologickému a politickému tlaku za komunistické éry. Výsledkem byla postupná redukce početných oborů z jejích počátků a orientace fakulty na přípravu středoškolských učitelů v úzkém spektru oborových učitelských aprobací. K nim v období 1970–1989 přibylo několik problematických oborů, často vyhledávaných komunistickými nomenklaturními kádry, usilujícími o vysokoškolské diplomy. Výsledkem redukce oborů na fakultě byla skutečnost, že filozofická fakulta neměla po řadu let (do obnovení v roce 1990) katedru filozofie.

Od počátku 90. let se výrazně rozšířila nabídka studijních možností. Vrátily se mnohé dříve realizované studijní obory, přibyly i nové, vedle politologie a evropských studií a žurnalistiky např. studium aplikované ekonomie spolu s jazykem nebo archivnictví.

Realizují se studijní programy pětileté magisterské (stále nejpočetnější), ale rozšiřují se i programy tříleté bakalářské, většina oborů je akreditována i pro doktorské studijní programy.