Pozvánka na výstavu
TEREZA PAJDLOVÁ & VIKTORIA ŽIDLÍKOVÁ
Studentky 2. ročníku Navazujícího magisterského studia Mediální studia se specializací na kulturální studia/žurnalistická studia
Tereza Pajdlová & Viktoria Židlíková jsou studentky povahy dobrodružné. zaujala je nabídka výjezdu na studijní pobyt do "studentsky" neprobádané Albánie. Finanční podporu získaly z programu ERASMUS Plus. Na University of Vlorë "Ismail Qemali" strávily 4 měsíce. Z pobytu se vrátily s kupou zážitků a fotografií, o které by se Vámi chtějí podělit prostřednictvím výstavy, kterou můžete zhlédnout od 21. září do konce listopadu 2026 v přízemí budovy C na Křížkovského 10 (u respiria). Přijďte se podívat, jste srdečně zváni.
Tereza Pajdlová, Viktoria Židlíková a Zahraniční oddělení Filozofické fakulty UP
ALBÁNIE: Země kontrastů
- Studijní výjezd na Universiteti i Vlorës Ismail Qemali, ZS 2025/2026
Jelikož nabídka zahraničních výjezdů na naší katedře byla menší než naše cestovatelské ambice, rozhodly jsme se začít hledat pestřejší možnosti přímo přes Filozofickou fakultu UP, a nakonec jsme jako první studentky z naší univerzity vyrazily na Erasmus do Albánie.
Chtěly jsme moře, hory a zároveň zemi, kde nenecháme všechny naše úspory. Chtěly jsme něco, co neznáme, a poznat to samy. A možná i něco, co se vlastně poznat nedá, dokud to člověk sám neprožije. Albánie byla ideální. Slyšely jsme o ní hodně, na jedné straně silná mafiánská pověst, chaotická doprava, toulaví zablešení psi, zaostalost a špína, na straně druhé krásná příroda, nová turistická senzace a velký rozvojový potenciál.
Albánie je zemí plnou kontrastů: luxusní hotely nalepené na polorozpadlé budovy, muži v lakýrkách před zašlými kavárnami, tyrkysové moře a na pláži odpadky. My jsme ji ale poznaly hlavně lidskou. Mile lidskou – řidiči autobusů kreslí čas odjezdu do prachu na zadní dveře, babičky vás zvou k sobě domů na polévku, majitelé podniků se na vás smějí přes celou ulici a za rakiji si platit nenechají. Právě běžný život místních nás okouzlil: paní, co se po cestě z práce zastavují na trzích a domů si za nohy nosí živé kohouty, dědečkové hrající kostky v parku, bezstarostní pastýři, kterým může záležet jen na jejich ovcích a psech.
Vlora je také jeden ze symbolů albánské státnosti. Právě tam byla v roce 1912 vyhlášena nezávislost a město se na krátkou dobu stalo hlavním městem země. Není proto náhoda, že tamní univerzita nese jméno Ismaila Qemaliho, vůdce albánského hnutí za nezávislost a prvního prezidenta Albánie. Pocit národní hrdosti jsme tam potkávaly téměř na každém kroku – v podobě albánských vlajek, památníků i historických soch. Národní identita ale není jen součástí historie. Je patrná i v současných debatách o budoucnosti země, aktuálně například probíhají v Tiraně protesty proti plánované výstavbě luxusních resortů spojených s investicí Jareda Kushnera v chráněné oblasti Zvërnec-Narta a na ostrově Sazan, které podle kritiků ohrožují místní přírodu i kulturní dědictví.
To všechno jsme se na fotografiích pokusily zachytit, naše poznávání probíhalo spíš venku než za dveřmi učeben. Výuka mediálních studií se navíc ne úplně nečekaně proměnila spíše v učebnicové studium anglistiky. Nebyla to tedy akademická zkušenost, která by nás ohromila svou organizací nebo moderními metodami, ale o to víc jsme mohly svou pozornost upínat jinam. Měly jsme prostor pozorovat každodenní život jiných a intenzivněji prožívat také svou vlastní každodennost. A možná právě to je Albánie nejvíc. Země, která není dokonalá a ani se o to nesnaží. Země, která vás občas zaskočí, občas rozesměje a občas donutí přehodnotit vlastní představy o světě. Země, kterou člověk nepochopí za týden dovolené u moře a možná ani za čtyři měsíce na Erasmu, ale která se mu díky své autentičnosti rozhodně dostane pod kůži a aspoň trochu snad i přiroste k srdci.
------------------------
English version
TEREZA PAJDLOVÁ & VIKTORIA ŽIDLÍKOVÁ
- Second-year Master‘s students of Media studies
Tereza Pajdlová & Viktoria Židlíková are students with an adventurous spirit. They were intrigued by the opportunity to go on a study mobility to Albania, a country largely unexplored by students. They received financial support from the ERASMUS Plus programme. They spent four months at the University of Vlorë “Ismail Qemali”. They returned from their stay with a wealth of experiences and photographs, which they would like to share with you through an exhibition that you can view from 21 September until the end of November 2026 on the ground floor of Building C at Křížkovského 10 (near the foyer). Do come and have a look – you are warmly invited.
Tereza Pajdlová, Viktoria Židlíková and the International Office of the Faculty of Arts, Palacký University
ALBANIA: A land of contrasts
Study Abroad Semester at Universiteti i Vlorës Ismail Qemali, WS 2025/2026
As the range of study abroad programmes offered by our department fell short of our travelling ambitions, we decided to start looking for a wider variety of options directly through the Faculty of Arts at Palacký University, and in the end we became the first students from our university to go on an Erasmus exchange to Albania. We wanted the sea, the mountains and, at the same time, a country where we wouldn’t have to spend all our savings. We wanted something unfamiliar, and to discover it for ourselves. And perhaps even something that you can’t really understand until you’ve experienced it for yourself. Albania was ideal. We’d heard a lot about it: on the one hand, a reputation for organised crime, chaotic traffic, stray dogs infested with fleas, underdevelopment and filth; on the other, beautiful natural scenery, a new tourist sensation and huge potential for development.
Albania is a country full of contrasts: luxury hotels crammed up against dilapidated buildings, men in patent leather shoes outside faded cafés, a turquoise sea and rubbish on the beach. But we got to know it mainly through its people. Such warm, friendly people – bus drivers write the departure time in the dust on the rear door, grandmothers invite you into their homes for soup, shopkeepers smile at you from across the street and won’t let you pay for your rakija. It was precisely the everyday life of the locals that charmed us: women stopping at the markets on their way home from work, carrying live roosters by their legs; grandfathers playing dice in the park; carefree shepherds who seem to care about nothing but their sheep and dogs.
Vora is also one of the symbols of Albanian statehood. It was there that independence was declared in 1912, and the town briefly became the country’s capital. It is therefore no coincidence that the local university is named after Ismail Qemali, the leader of the Albanian independence movement and Albania’s first president. We encountered a sense of national pride there at almost every turn – in the form of Albanian flags, memorials and historical statues. But national identity is not merely a part of history. It is also evident in current debates about the country’s future; for example, protests are currently taking place in Tirana against the planned construction of luxury resorts linked to Jared Kushner’s investment in the Zvërnec-Narta protected area and on the island of Sazan, which, according to critics, threaten the local natural environment and cultural heritage.
We tried to capture all of this in our photographs; our learning took place more outdoors than inside the classrooms. Moreover, the media studies course – not entirely unexpectedly – turned out to be more like a textbook-based study of English. So it wasn’t an academic experience that would have impressed us with its organisation or modern methods, but all the more reason for us to focus our attention elsewhere. We had the opportunity to observe the everyday lives of others and to experience our own daily lives more intensely. And perhaps that is what Albania is all about. A country that isn’t perfect and doesn’t even try to be. A country that sometimes takes you by surprise, sometimes makes you laugh, and sometimes forces you to rethink your own ideas about the world. A country that you can’t understand in a week’s holiday by the sea, or perhaps even in four months on Erasmus, but which, thanks to its authenticity, will definitely get under your skin and, at least a little, perhaps even grow on you.