Před rokem 1989, v letech oficiálně deklarovaného česko-polského přátelství a spolupráce, se – mimo všechny problémy s propagací polské kultury – pracovníci Polské filologie aktivně podíleli na březnových Dnech polské kultury v Olomouci. Tuto tradici bychom dnes rádi obnovili. V současnosti se pracovníci a studenti podílí na mnoha pravidelných i výjimečných kulturních událostech, stačí připomenout spolupráci s AFO (Academia Film Olomouc), PAF(Přehlídka animovaného filmu), Festivalem duchovního filmu(jehož hostem byl režisér Krzysztof Zanussi), nebo literárního festivalu Libri spojeného s knižním veletrhem.
Zdárně se rozvíjí také kulturní a informační spolupráce s Velvyslanectvím Polské republiky, Generálním konzulátem PR v Ostravě, Polským Institutem v Praze a vědecko-vzdělávací spolupráce s mnoha polskými vysokými školami. Do Olomouce přijíždějí vědečtí pracovníci z polských univerzit, kromě nám nejbližší Slezské Univerzity v Katovicích (mezinárodní bilaterální smlouva o spolupráci z roku 1993, obnovena 2007) jsme v trvalém kontaktu s Opolskou, Lodžskou, Varšavskou, Jagellonskou, Vratislavskou a Poznaňskou univerzitou. Seznam všech uzavřených bilatelárních smluv je ke stažení v přílohách.
V rámci programu Socrates Lingua 1 se podílíme na projektu jazykové a kulturní integrace Slavic Network. Tento projekt je společným dílem šesti univerzit: Slezské Univerzity v Katovicích, Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzity Komenského v Bratislavě, Univerzity v Lublani, Univerzity Klimenta Ochridského v Sofii a Univerzity Martina Luthera v Halle.
Na Univerzitě Palackého, založené v roce 1573 a tedy druhé nejstarší české univerzitě po Praze, byla zahájena výuka polské filologie již v roce 1947. Tak se už šedesát let rozvíjí vzdělávání olomouckých polonistů. S místní polonistikou je spojena celá řada výjimečných osobností polské i české humanistiky, našich profesorů-pedagogů, kteří vedli výuku v oblasti jazykovědy a literární vědy, např. Josef Bečka, Karel Oliva, Jiří Damborský, Edvard Lotko, Bedřich Téma, Hana Jechová, Jan Korzenny. Jejich zásluhou byl vytvořen vědecký základ, na kterém můžeme stavět my, jejich následovníci, a naši studenti a doktorandi.
Od samého počátku olomoucké polonistiky tu bez přestávky vedli výuku polští lektoři, z nichž mnozí s námi i nadále spolupracují. Právě díky polským lektorům, opravdovým velvyslancům polské kultury, se naše polonistika zapsala do povědomí nejen univerzitního, ale celého města Olomouc. Nelze tu uvést všechny, snad jen namátkou: Anna Kiermut, prof. Krystyna Kardyni-Pelikánová, Anna Trębska, Eliza Madej, prof. Barbara Bartnicka, Andrzej Spyt, z mladší generace pak Janusz Kubinka, Waldemar Podkidacz, Irena Danecka, Dariusz Tkaczewski a Michał Hanczakowski.
O budově polonistiky
Současné sídlo polonistiky Vodární ulici stojí na místě významného prvku olomoucké pevnosti – Rohelské brány. Ta stála na souběhu ulic Kačení a Vodární a strážila severní (polský) vjezd do města. Roku 1834 byla přestavěna a přejmenována na počest císaře Františka Josefa I. na Františkovu bránu, ale již o padesát let později (v roce 1884) byla zbořena, aby ustoupila rozvoji města.
Vodární ulice se jmenuje podle Staré městské vodárny, která stála také v místech dnešní budovy Filozofické fakulty UP a zásobovala celé město pitnou vodou. Jako nevyhovující byla zbořena v roce 1905.
Tehdy se na místě vodárny a brány rozhodla městská rada postavit pro Spojený chudinský ústav budovu o třech traktech, která měla sloužit chudým a nemocným. Dodnes se na portálu hlavního vstupu do budovy zachoval nápis Dům pro chudé a choré. Kromě asi sedmdesáti seniorů zde našlo útočiště i na dvacet sirotků z Městského zaopatřovacího ústavu. O všechny pečovalo osm řádových sester III. řádu sv. Františka, sídlícího v Mariánské ulici.
Díky stavbě nového domova důchodců v Olomouci-Chválkovicích v roce 1946 mohla budova poskytnout útočiště prvním 150 studentům právě obnovené Univerzity Palackého. Postupem času se stala sídlem několika kateder Filozofické fakulty, m.j. Katedry psychologie (ta zde provozuje i Psychologické poradenské centrum), Katedry klasické filologie a konečně také Sekce polské filologie.
Branou ve Vodární ulici do města odedávna vstupovali polští poutníci a obchodníci. Symbolicky je budova Sekce polské filologie takovou branou i dnes.
